Třetí legionářskou institucí byla Nezávislá Jednota, ve které byla opět výrazná postava Rudolfa Medka spojena s fenoménem legionářské pravice. Jejich menšinová organizace byla utvořena z opozičního křídla uvnitř ČsOL. Jistým katalyzátorem jejího vzniku byla mediální štvanice legionářů na Aloise Rašína, kvůli prohlášení, že za vlast se bojuje bez nároku na honorář. Část legionářů s takto vyhrocenou kampaní proti ministru financí nesouhlasila a atentát na jeho osobu situaci vyhrotil. Mluvčím opozice proti tehdejšímu vedení ČsOL se stal již zmíněný Rudolf Medek. K organizační roztržce došlo až o dva roky později v souvislosti s volbami do národního shromáždění a po vyloučení členů z ČsOL, kteří se uvnitř pokusili vytvořit národně demokratickou frakci, byla založena Nezávislá jednota československých legionářů (NJčL) dne 10. listopadu 1925. Ta byla chápána veřejností jako pravicová a počítala s podporou důstojnictva československé armády, která měla v kompetenci také instituci Památníku odboje. Její členstvo čítalo na vrcholu své dráhy 15 tisíc legionářů a zahrnovala velké množství vojáků z povolání a důstojníků a jistém smyslu byla považována za elitní klub.
Jedním z hlavních argumentů pro roztržku hrála inklinace ČsOL k politice Hradu a Národním socialistům. Rozpor mezi deklarovanou nadstranickostí a aktuálními činy se nevyhnul ani nově ustanovené organizaci a byla chápána jako partnerská organizace pravicové Národní demokracie.
Více u ní byl akcentován nacionalismus s tendencemi k autoritativní demokracii, plné vojáckého ducha. Medek ani ostatní v tom neviděli rozpor s Masarykovou světonázorem a považovali se za přední zastánce Masarykových politických ideálů. Inklinace pravice k více vyhrocené nacionální ideologii se manifestovala, když ČsOL prostřednictvím svého listu podpořit porozumění mezi Čechy a Němci, kdy se tato aktivita setkala s výrazným odporem. Její charakter měl samozřejmý vliv na literární produkci, která se ovšem ventilovala spíše na stránkách jejich periodika Legie. Ve srovnání s produkcí ČsOL, Nezávislá jednota čs. legionářů (NJČsL) vydala pouze 29 pamfletů , z čehož polovina je tematicky zaměřena na legionáře.[1]
Zatímco levice akcentovala sociální témata, pravice spíše inklinovala k jakési mystice národního ducha, jak by to mohlo být označeno z dnešního pohledu, ačkoliv jde o rozšířený modus tehdejšího diskursu. Zvláště Rudolf Medek formuje své ideje v jazyku, blízkému poezii a beletrii, přesto tvoří komplexní ideologii, ve které „československý voják je nejvyšší a nejplnější výraz národní energie.“[2] Tato energie je manifestací národního ducha, neboť „nejskvěleji se projevil duch skutečného vlastenectví a národního souručenství v našich legiích“[3] To je hodnota, která v jejích očích zakládá národní hrdost. Ačkoliv na sebe tiskové orgány těchto dvou institucí sebe nijak nešetřily ve vzájemných sporech a polemikách, sdílely obě strany témata historické symboliky.[4] Obě organizace byly státotvorné a slavily stejná výročí: Zborov, Doss Alto, Bachmač, Arras, Terron, Washingtonskou deklaraci, Římskou smlouvu, smrt Štefánika atd. Větší inklinace k nacionalismu se projevovala větším důrazem na národní buditele, ztělesněny jmény Palacký, Dobrovský, Havlíček, Kollár a silnější akcent byl také položen na sepjetí se Sokoly a Tyršem.
Rudolf Medek je téměř jediný představitel pravice, který používá historické obrazy ve svých dílech. Jeho styl zachází do zvláštní básnické mystiky, složené z bitev, ducha a militarismu. Taktéž obraz nepřítele vyvstává ve zřetelnějších konturách. Aloise Jiráska cituje pouze Rudolf Medek. Jména těchto autorů prakticky představují základ výuky českého jazyka na školách do dnešních dob.
[1] KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek: politický životopis. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 291 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-204-2326-9. Str. 150
[2] MEDEK, Rudolf. Národní vojsko. Praha: Památník odboje, 1924, 22 s. Cyklus přednášek II.: O našem národním osvobození, 1. Str. 20
[3] Kruh přátel Nezávislé jednoty čsl. legionářů. František Schwarz. Praha: Legie, 1928. Legionářská knihovna, 11. Str. 3
[4] MICHL, Jan. Legionáři a fenomén legionářství v moderní čs. státnosti. Praha, 2008. Disertační práce. FFUK, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Doc. PhDr. Ivan Šedivý, Csc. Oponent práce doc. Jan Galandauer, CSc., DrSc. Str. 259
