Památník osvobození

Druhou důležitou institucí byla instituce dnešního Vojenského historického ústavu, známého v meziválečném Československu nejdříve pod jménem nejdříve Památník odboje a poté Památník osvobození. Byla to státní instituce, jejímž úkolem přímo byla propagace legionářů. Již téměř od svého počátku byla součástí Ministerstva národní obrany. Po celou meziválečnou dobu byla řízena legionářským literátem a generálem Rudolfem Medkem od června 1920, významným autorem části osvětové literatury.  Ačkoliv Rudolf Medek představoval pravicové křídlo legionářů, jeho práce v Památníku odboje byla uznávaná, ačkoliv on sám byl častým terčem kritiky. Záštitu a ochranu vždy mohl najít mezi legionářským důstojnictvem taktéž inklinujícím doprava a ministerskými úředníky, jejichž ministerstvo bylo většinu meziválečné epochy v rukou agrární strany.

Vedle vydavatelské činnosti rozsáhlé monografie o vojenském vystoupení legií[1] a edici Knihovna Památníku odboje se 44 knižními tituly, tato instituce obsahovala archivní oddělení, museum, včetně pomníkového referátu starajícího se o pomníky jak v Československu, tak v zahraničí.[2]

Instituce se sloučila s dalšími institucemi (Archiv národního osvobození, Vojenský archiv, Vojenské museum) roku 1929 v Památník osvobození s budovami symbolicky umístěnými na kopci Vítkov. Komplex se měl sestávat ze dvou budov, jedné na úpatí, ta byla zprovozněna již v roce 1929 a druhé na hřebenu svahu.  Pokládání základního kamene proběhlo charakteristicky 8. listopadu 1928 jako výraz odčinění Bílé hory.[3] Socha Jana Žižky zde měla již stát ve třicátých letech, ovšem své realizace se dočkala až v letech padesátých. [4] Cílem této instituce byla tzv. bílá propaganda. Ta podle formulace Karla Straky: „Směřovala k dosažení světonázorových a mobilizačních cílů, jimiž se rozumějí prvky motivace či podnětu k určitému typu postojů a jednání v duchu jistých zásad, názorů a hodnocení. V konkrétním československém případě směřovala takto obecně teoreticky založená branná propaganda k vybudování jednotné branné ideologie na podkladě čs. státní ideje.“[5]

Jako instituce zaměřená na propagaci legionářské tradice, její aktivity se nevyčerpávaly vydavatelskou činnosti, archivní a muzejní činností. V její kompetenci byly také organizování přednášek, nebo tzv. pomníková akce, kde často vystupoval Rudolf Medek jako oficiální řečník.[6] Ačkoliv její knižní produkce byla významná, množství historických reminiscencí je také zanedbatelné, kromě tří výjimek. Vedle pamětí byla většina její literární produkce zaměřena jak na monografie a pouze výjimečně je možné zaznamenat syntézu z dějin odboje.

 

 

[1] VANĚK, Otakar et al. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Praha: Památník odboje, 1924 -1929, [Kniha I. – IV].

[2] STRAKA, Karel, Památník osvobození (1929-1939) a jeho předchůdci. Historie a vojenství: časopis Historického ústavu Armády České republiky. Praha: Historický ústav Armády ČR, 2009, roč. 58, č. 3. ISSN 0018-2583. Str. 32-64.

[3] ORZOFF, Andrea. Battle for the castle: the myth of Czechoslovakia in Europe, 1914-1948. Paperb. rd. New York: Oxford University Press, 2011. ISBN 01-998-4346-5. Str. 87

[4] GALANDAUER, Jan. Čtyřikrát o pomníku Jana Žižky na Vítkově. In: NOVOTNÝ, Robert a Petr ŠÁMAL. Zrození mýtu: dva životy husitské epochy. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2011, 364- 372. Historická paměť, sv. 22. ISBN 9788074320996.  Str. 368

[5] STRAKA, Karel, Památník osvobození (1929-1939) a jeho předchůdci. Historie a vojenství: časopis Historického ústavu Armády České republiky. Praha: Historický ústav Armády ČR, 2009, roč. 58, č. 3. ISSN 0018-2583. Str. 32-64.

[6] Zabloudilová, Jitka, Hofman, Petr. Mezi múzou a zbraní: příběh Rudolfa Medka. In: SCHREIBEROVÁ, Jarmila et al. Legie a múzy: k historii československých zahraničních vojsk v letech 1914-1920. Vyd. 1. Praha: Památník národního písemnictví, 2008. 40. ISBN 978-808-5085-853. Str. 83-99.

 

Více:

http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/nakladatelstvi/pamatnik-odboje.html